Kytička pro Jana Masaryka
Zítra tomu bude 75 let, co tragicky zahynul Jan Masaryk. Vzpomeňme na něj s láskou a vděčností, úctou
* 14. září 1886 v Praze
+ 10. března 1948 v Praze
Jan Masaryk, syn prezidenta Tomáše G. Masaryka, byl svými skutky blízký, často i mluvou, obyčejným lidem. Snad každý z nás ještě ví, že léta velmi úspěšně působil jako diplomat, později zastával funkci ministra zahraničních věcí Československé republiky.
Jeho hovory z Londýna v době druhé světové války pomáhaly válečným generacím přežít německý teror. Do chmurné nálady přinášely optimismus a nezlomnou víru ve vítězství. Honza Masaryk, jak se mu tehdy běžně říkalo, byl vskutku lidovým člověkem. Dovedl výborně vyprávět nejrůznější anekdoty. K jejich vděčným posluchačům patřili nejen diplomaté z různých států, politici, státníci, ale i některé „pomazané hlavy“, hlavně však i obyčejní lidé, mezi kterými se šířily ústním podáním.
Již málo se ví o tom, že v době „únorových událostí“ v r. 1948 se nepřidal k ministrům, kteří panu prezidentovi E. Benešovi podali demisi, ale byl připraven i v poúnorové vládě K. Gottwalda dále vykonávat funkci ministra zahraničních věcí.
Pamětní desky a busta Jana Masaryka
Rok odhalení
1990, 2002, 2003
Jan Masaryk / 10. 3. 1948 /
Lokalizace
Loretánské náměstí 101/5, Prague 1 – Hradčany, 118 00
Poloha vůči okolí
Pamětní desky a busta jsou situovány v Černínském paláci na Loretánském náměstí v Praze, kde je sídlo Ministerstva zahraničí ČR. V této budově jsou celkem tři pamětní místa, která připomínají Masarykovu památku.
Text inskripce
JAN MASARYK / † 10. 3. 1948 (nápis na desce na nádvoří, 2003)
JAN MASARYK / MINISTR ZAHRANIČNÍCH / VĚCÍ ČSR 1940 AŽ 1948 (nápis na bronzové desce v chodbě, 1990)
Celkový popis
Bronzová deska s reliéfem Jana Masarykem a nápisem má rozměry cca 40x120 cm. Bronzová deska z roku 2003 má rozměry cca 50x20 cm.
Stupeň zachovalosti
dobrý
Okolnosti odhalení pomníku
Na vnitřním nádvoří Černínského paláce byla při příležitosti 55. výročí Masarykovy smrti v roce 2003 umístěna nenápadná pamětní deska s textem „Jan Masaryk † 10. března 1948“. Označuje místo, kde byl několik týdnů po únorovém převzetí moci komunistickou stranou nalezen mrtev pod okny svého bytu populární ministr zahraničních věcí. Okolnosti jeho smrti dodnes nebyly uspokojivě objasněny – názory vyšetřovatelů, pamětníků a historiků se pohybují mezi přesvědčením o spáchání politicky motivované vraždy až po názor, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Na přilehlé chodbě v přízemí odhalil 7. března 2002 ministr zahraničí Jan Kavan na slavnostním shromáždění k výročí Masarykovy smrti jeho bronzovou bustu, jejímž autorem je sochař Jan Kolář. Současně udělil šesti bývalým pracovníkům ministerstva zahraničí a spolupracovníkům Jana Masaryka (blízkému Masarykovu příteli a spolupracovníkovi Janu Hájkovi; generálu a vedoucímu československé vojenské mise v Moskvě za druhé světové války gen. Heliodoru Píkovi, Masarykovu tajemníkovi JUDr. Quidu Müllerovi, bývalému konzulovi v Záhřebu JUDr. Vladimíru Halabrínovi, diplomatovi působícímu ve Francii a Belgii Štefanu Mončekovi a archiváři PhDr. Lumíru Soukupovi, který s Masarykem úzce spolupracoval) titul čestného velvyslance in memoriam. Nádvoří Černínského paláce dnes nese Masarykovo jméno. Jana Masaryka připomíná na chodbě v Černínském paláci také pamětní bronzová deska z roku 1990, která obsahuje Masarykův reliéf a nápis. Jeho autorem je sochař Pavel Malovaný.
Pozdější osudy
Každoročně se ve výroční den smrti Jana Masaryka koná v Černínském paláci pietní akt za účasti rodiny, politických představitelů, ministra zahraničí, spolků připomínající Jana Masaryka a zastupující politické vězně, historiků a dalších zájemců. K bustě se kladou věnce a květiny. Při kulatých výročí se také v prvním patře budovy ve velkém sále konaly konference, kde vystupovali historici, pamětníci a politici.
Současný význam
Pamětní desky a busta představují hlavní památná místa na Jana Masaryka, který tragicky zahynul za dosud nevyjasněných okolností v březnu 1948. Jeho smrt bývá často zmiňována v souvislosti s komunistickým převratem.
Publikace, prameny, odkazy
Připravil Dr. O. Tuleškov